Adventní putování_7. den

Ahoj děti,

také u vás dnes ráno poletovaly vzduchem sněhové vločky? U nás ano a měli jsme z nich velkou radost. Začal měsíc prosinec a k němu sníh určitě patří. Kromě toho k prosinci ale také patří různé svátky. Hned v pátek nás čeká Barborka a v sobotu se můžeme těšit na návštěvu Mikuláše, anděla a čerta. Mikuláš bude rozdávat ovoce a čokoládky, anděl jej bude doprovázet a dohlížet na to, aby čert příliš neděsil děti.

My se následující tři budeme na jejich návštěvu připravovat. Budeme opět tvořit, kreslit, nebo malovat. Ale také se už můžete naučit nějakou básničku nebo písničku. A děti, nemějte z čerta strach, on ho Mikuláš s andělem budou dobře hlídat a držet na řetězu????

Dnes vám nejdříve napíši úkol, který budeme do soboty plnit. Dnešním úkolem je nakreslit, vystřihnout nebo jinak vyrobit Mikuláše - inspiraci opět můžete hledat na internetu nebo i u nás na facebookové stránce Střediska volného času Slunečnice. Anebo si můžete vyzkoušet adventní pamlsek, který většinou přinášel v podvečer svého svátku svatý Mikuláš (tedy večer 5. prosince).

Mikulášské suchárky

Suroviny: 150 g hladké mouky, 140 g moučkového cukru, 50 g očištěných a rozsekaných rozinek, 1 vejce, 50 g sekaných oříšků nebo mandlí, trochu citrónové kůry a půl kávové lžičky kypřícího prášku.

Postup: Na vále zpracujeme těsto ze všech surovin a z vypracovaného těsta vyválíme 2 válečky, které položíme na máslem vymazaný plech. Na povrchu je potřeme vajíčkem a v horké troubě upečeme. Při pečení se válečky trochu roztečou. Upečené, horké nakrájíme na šikmé plátky a obalíme je ve vanilkovém cukru. Pak je upravíme na míse a necháme vychladnout.

(z knihy: Velká kniha lidových obyčejů a nápadů - Martin Bestajovský)

A teď už je ten správný čas na pokračování našeho příběhu.

Včera jsme pana Tomáše a děti opustili ve chvíli, kdy se pan řezbář pořádně najedl a napil, to měl taky hned lepší náladu a pustil se s dětmi do opravy saní.

Za chvíli měl sáně opravené a Slávek se zeptal pana řezbáře, jestli také půjde do Betléma.

„Asi ne, nestihl jsem dokončit svůj dárek,“ odpověděl pan Tomáš a rozpačitě se podíval do kouta, kde ležel jeho koníček z lipového dřeva, kterému chybělo ouško. „Ten je ale nádherný,“ vydechla Lucka. „My vám to ouško pomůžeme přilepit,“ řekl Slávek. „Ani nevím, kde je. Těžko ho najdeme v hromadách hoblin a pilin. A nové už nestihnu vyřezat.“ Řezbář se podíval na svůj zavázaný prst.

Najednou se zpod stolu ozvalo napřed slabé zakňučení a pak zaštěkání. „Copak, Harýku, na tebe jsem úplně zapomněl, viď?“ Řezbář se sklonil, aby jezevčíka podrbal za ušima, ale Harýk běžel do kouta a za skříní začal nahlas štěkat. A tam leželo koníčkovo ouško, které pak společně přilepili. „A že může jít Harýk s námi?“ zeptala se Lucka. „Může, zaslouží si to,“ řekl pan řezbář a konečně podrbal Harýka za ušima.

(vystřihni si PEJSKA)

Tak pan Tomáš se přeci jen do Betléma vydá s námi, dárek pro Ježíška opravil a protože opravil dětem saně, tak s námi půjdou i Lucka se Slávkem a Alešem. Pana řezbáře a děti v tuto chvíli opustíme, abychom v dalších příbězích zjistili, jestli s námi půjde ještě někdo další.

Takže zase zítra u nového příběhu,

ahoj Jana