V pátek jsme našli Pátka

V pokračování vyprávění o Robinsonovi jsme se dozvěděli, jak nalezl a zachránil Pátka. Ve skupinkách jsme nad mapou části našeho ostrova pátrali, kde bychom Pátka mohli najít my. Netrvalo dlouho a všichni Pátka našli. Když už jsme věděli, kde je na mapě, vydali jsme se ho hledat ve skutečnosti. Podle mapy měl být na zahradě DDM v týpí. Vydali jsme se tam. Jenže přišlo zklamání a smutek. Pátek tam nebyl…

K překvapení všech pak Jana řekla, že jsme se s Pátkem v tomto týdnu setkali mnohokrát. Že vlastně Pátek je pro nás každý z kamarádů, se kterým jsme se bavili, pomáhali mu, byli s ním… a zase my jsme Pátkem dalším dětem. Pátkem jsme si navzájem, Pátkem je každý z nás.

Po svačince jsme popřáli k narozeninám našim dvěma oslavencům. Čekalo je i sladké překvapení v podobě pudinku, který ještě včera uvařili a ozdobili Mořští vlci. Zazpívali jsme jim narozeninovou písničku, oba sfoukli svíčku a rozdali dětem sladkosti.

Vydali jsme se na lov a po vzoru jihoamerických indiánů jsme použili foukačky na šipky. Každý si z lovu odnesl malou drobnost.

Pak jsme se pustili do nácviku střílení z luku, protože ten bychom si na pustém ostrově dokázali vyrobit sami.

Nebojácní Kokosáci přepadli galéru, která plula kolem našeho ostrova a na jejíž palubě byl i italský otrok, specializující se na výrobu pizzy. Z vděčnosti, že jsme ho zachránili, nám napekl pizzy k obědu.

Důležitým okamžikem pro nás ale i pro děti je zhodnocení průběhu celého tábora:

Děti samy přiznaly, že pro ně byly těžké situace, kdy se obávaly reakcí ostatních („co na to řeknou?“).

Měly obavy z toho, že pokazí společnou práci (stavba lodi, malování vlajek).

Děti hodnotily vztahy ve skupinách i mezi všemi trosečníky na ostrově jako kamarádské a pokud se objevil nějaký problém, dokázaly se spolu domluvit na řešení v klidu a míru. V průběhu tábora jsme zjistili, že v rámci pravidla „Respektujeme se“ je třeba si uvědomit, že je důležité nechat druhého domluvit a neskákat mu do řeči.

Příště by děti chtěly přespávat více dní a víc vařit, jinak z jejich odpovědí zněla spokojenost.

Na otázku „Co si budeš z tábora určitě pamatovat?“, zmínily děti situace, kdy se vyřešila záhada znovu objeveného se pingpongového míčku; zazněla hláška „listí“ a Janiny vtipné hlášky; proběhla noční procházka Přešticemi; Aleš si místo hada upekl donut.

A co dětem chybělo v jídelníčku? Překvapivě sulc???? pak také krupicová kaše, řízky, hamburgery a kebab.

Které činnosti jim chyběly? – stopovačka, více vyrábění, bobřík odvahy a noční hry.

Nakonec zazněla hodnocení: „Byl to můj nejlepší tábor!“ „Když jsem v pondělí přišla, říkala jsem, že můj nejlepší tábor byl „Tajemství přírody“ (první příměstský tábor DDM <10. – 14. 7. 2017>), ale tuten tábor byl ještě lepší!!!“, „Líbil se mi strašně! Ale nemyslím v mínusu, ale v plusu.“, „Všechno se mi líbilo, jen procházka ne. Bolely mně prsty u nohou.“

Na slavnostní zakončení nachystaly děti jednohubky, talíře s ovocem a zeleninou. Ukázaly rodičům týpí, představily jim svou vlajku, pokřik a pozvaly je k hostině.

Za dobré duchy závěrem…

Na tábor jsme se těšily, ale netušily jsme, jak skvěle se k sobě budou trosečníci chovat. S o to větší chutí nás bavilo připravovat aktivity. Největší radost nám ale udělalo, když jsme mohly být svědky procesu „bouření mozků“, při kterém vznikaly tak úžasné a jedinečné nápady, že nám nezbývalo nic jiného, než stát s pusou otevřenou dokořán.

Děkujeme za hezké dny s našimi trosečníky!????