Tajemství přírody - den poslední

Kdo je vrah? Jak se dětem líbil tábor?

Po svačině jsme se sešli v kroužku, abychom si zahráli Městečko Palermo usíná. Byl zavražděn doručovatel pizzy Libor. Obvinili a k trestu smrti jsme odsoudili nevinnou Majdu, která se nedožila vlastní popravy. Ve vězení zvýšili příděl banánů. Majda je velice milovala a snědla jich skutečně mnoho. Neměla však v cele koš na bioodpad, proto házela banánové slupky na zem. Když přišel čas popravy, vystartovala z kavalce velkou rychlostí, protože už to chtěla mít rychle za sebou. Uklouzla však na banánové slupce, upadla na zem, praštila se hlavou o pryčnu a zemřela na krvácení do mozku. Jako dalšího jsme k trestu smrti odsoudili Zdendu. Ten už se popravy dožil a Ondra vymyslel příběh konce jeho života: „Píše se rok 1896, doručovatel pizzy Libor, rozváží pizzy na koni. Jeho vrahem byl Zdeněk, který byl odsouzen k trestu smrti gilotinou.“ Zdenda však byl také nevinný. Velkým překvapením pro děti bylo, že skutečným vrahem byl Ondra.

Velkou radost nám všem dnes udělali Ondra s Terkou F. a Péťou, jelikož se sami dobrovolně chopili mytí a utírání nádobí. A to za všechny, aniž by očekávali nějakou odměnu.

Aby nám po obědě slehlo v bříšku, vyhodili jsme si kopýtka a společně zhodnotili průběh celého tábora. Každý se vyjádřil k otázkám: „Co tě na táboře bavilo/nebavilo? Co bys změnil? Co ti chybělo? Jak jsi byl spokojený s jídlem? Co bys příště chtěl ke svačině? Které hry tě bavily? Co tě nudilo? Která činnost z velkého kosmického příběhu pro tebe byla nejzajímavější? Co se ti líbilo/nelíbilo na chování kamarádů? Udělalo ti tu něco radost?“

Zde jsou některé z odpovědí dětí:

„Nejlepší byl pokus s pískem a kuličkami.“

„Že nám nešel rozlomit kámen rukama.“

„Nejvíc se mi líbila sopka.“

„Ten velkej příběh byl úplně dokonalej.“

„Líbily se mi ty hry od Majdy – Johny, co míchá pudink a Na ovečky.“

„Chyběl mi tu chleba s medem, salám, jahody, borůvky, džus, nektar.“

„Nelíbilo se mi v Dobřanech, protože jsme zmokli.“

„Ten slejvák, to bylo super, byli jsme všichni úplně mokrý.“

„Nebavilo mně chození.“

„Chyběly mi šifry.“

„Nestihli jsme prozkoumat tu minci, co našel Martin.“

„Mně se líbilo všechno.“

„Mně se líbily oba výlety.“

„Že jsou tu férový děti, co nepodvádí a děláme všechno spolu.“

Na památku každý dostal květináček, namočil si rašelinovou tabletu a zasel do ní semínka. Nebyla to však semínka obyčejná, ale semínka oregána, čili dobromysli. To proto, aby si uchovaly dobrou mysl i po skončení tábora, a jako správní badatelé mohli pozorovat klíčení a růst.

Dokončili jsme stavební práce, uklidili svá pracovní místa, připevnili tykadla do vlasů a rodiče už byli tu. Jana je přivítala a pozvala na zahradu. Děti chtěly své rodiče překvapit, proto stály před Hmyzákovicemi, aby je nikdo z návštěvníků do poslední chvíle neviděl. Nůžky na přestřižení pásky, jsme drželi všichni. A jak? Z jedné strany stály děti, které se držely za ruce. Jana s Ivanou stály z druhé strany. Cvak – odteď je vesnice hmyzu otevřena!

Rádi bychom se s vámi podělili o scénář divadelní hry, kterou napsala Terezka a děti ji bez trémy předvedly.

Staré broučí pověsti z knihy Kronika brouků

Vypravěč: „Před více jak sto lety byla desetiletá broučí válka…“

Praotec Brouk: „Drazí přátelé! Nepřidávejte se na žádnou stranu, je to zbytečné! Pojďte, najdeme si vlastní zemi, kde bude klid od válek a sporů!“

Ostatní brouci: „Ano, Praotče! Rádi tě budeme následovat.“

Vypravěč: „A tak se všichni brouci vydali na dlouhou cestu. Vešli do Maďarska a …“

Chrousti: „Tady se nám líbí, tady zůstaneme!“

Ostatní řvou: „NE!“

Vypravěč: „A tak šli dál. Přišli na Slovensko…“

Berušky: „Tady se nám líbí, tady zůstaneme!“

Ostatní: „NE!“

Vypravěč: „A tak šli dál. Objevili Čechy…“

Klíšťata: „Tady se nám líbí, tady zůstaneme!“

Ostatní: „NE!“

Vypravěč: „A pak objevili Broučkovou republiku.“

Praotec: „Zde přespíme a zítra se vydáme dál.“

Vypravěč: „Praotec vstal dříve a vystoupil na horu Raktar a prohlásil: „To je ta vesnice zaslíbená, domov můj! Ostatní se vzbudili a Praotec řekl: „A jak ji pojmenujeme?“

Ostatní: „Pojmenujeme ji Hmyzákovice!“

Vypravěč: „A tak se Hmyzákovice staly slavnou a velmi navštěvovanou vesnicí.“

KONEC

Na samotný závěr bychom rády řekly: „Tahle banda byla super!!!“

Vaše Jana a Ivana????