Chystali jsme slavnost a na konci je zase růže:-)

Poslední den jsme prožili v přípravách na slavnostní zakončení tábora. Bylo potřeba dokončit planety pro Malého prince, aby měl kam se vrátit za svou růží.

Starší hoši připravovali plakát s upoutávkou na pěvecké vystoupení s písničkou, která vznikla během tábora. Tedy zejména při natírání novinových pruhů latexem a jejich následném lepení na nafukovací balónek. Píseň pojmenovali: „Latexu není nikdy dost!“ Mladší děti vzaly pastelky a vybarvovaly obrázky ke knížce „Malý princ“.

Po obědě jsme šli na zahradu, kde si děti samy, nebo s malou dopomocí zasadily do květináčku růži. Hned po přesazení bylo nutné každou růži zalít. Děti potom ještě běhaly po zahradě s plastovými krabičkami, do kterých chytaly luční kobylky.

Byl čas na svačinu, a pak už jen dokončit poslední přípravné práce, než přijdou rodiče. Na čtvrtou hodinu se rodiče, prarodiče, sourozenci a přátelé začali scházet, aby se, spolu s námi, mohli zúčastnit závěrečné slavnosti. Na začátku jsem uvedla zpěváky s písní „Latex“. Nejprve však mluvčí pěvecké skupiny vysvětlil, jak vlastně píseň vznikla. Během zpěvu se hosté usmívali a po vystoupení odměnili zpěváky potleskem.

Krátce jsem shrnula, čemu jsme se s dětmi v průběhu tábora věnovali. Výsledky práce mohli hosté vidět venku pod přístřeškem. Zde byla všechna díla vystavena a děti si je po skončení slavnosti, vzaly s sebou domů. A pak už jsem k sobě pozvala děti, abych jim slavnostně předala lísteček s tajemstvím, které Malému princi svěřila liška. Zároveň s tajemstvím dostal každý zasazenou růži, aby si ji mohl odnést do svého domova, „na svou planetu“, a mohl se o ni dále starat. A tak se vlastně děti staly Malými princi a Malou princeznou, kteří se i po skončení tábora budou učit zodpovědnosti za svou růži????

Během dne jsme si našli i čas na malé zhodnocení tábora. V textu jsou uvedeny odpovědi dětí, bez našich úprav.

Všechny děti řekly, že se jim tábor líbil. Několika dětem přišel tábor hezký, ale krátký.

Z celého týdne se nejvíce líbilo: planetárium, všechno, nakupování????

Co se nelíbilo, s čím byly děti nespokojeny: nic.

Jídlo bylo dobré, všechny obědy jim chutnaly.

Děti byly spokojené i se svačinami. „Nejlepší svačiny, co jsem kdy jedl.“; „Nikdy dřív jsem nedostal na výběr.“; „Líbila se mi samostatnost v mazání, mohl jsem si namazat, kolik jsem chtěl.“

A co by děti chtěly změnit? „Příště bych chtěla víc morčat.“ – „Ale to taky stojí víc peněz, víš?!“

Za mne a Hanku bych ráda řekla, že nám s dětmi bylo prima, dost jsme se společně nasmály, užily si spoustu legrace, naučily se od dětí a s nimi nové věci, a mohly si společně prožít příběh Malého prince.

„Leni, Martine, Denisi, Kubo, Libore, Ondro, Péťo, Davídku – rády vás zase uvidíme na některém z dalších táborů, víkendovce, kroužku anebo na nějaké akci;-)“

Vaše Jana a Hanka